Magnetický motor
Upozornění: nad následujícím článkem by se dalo polemizovat. Vzhledem k tomu, že jsme web otevřený novým myšlenkám, necháváme i tomuto článku prostor. Svůj názor
můžete autorovi sdělit např: mailem. Kontakt na něj je v sekci o nás
Všude kolem nás je energie, tím myslím například gravitaci, magnetickou sílu atd. Přesto se jí současná věda nezaobírá a dokonce ji popírá. Takže jsem se rozhodl tuto energii studovat a snažil jsem se vymyslet zařízení které by tyto síly využívalo.
Pro začátek bych chtěl definovat, co myslím, když říkám 'volná energie.' O té mluvím, jako o získání více energie, než jste dovnitř vložili, a které umožňuje trvalou produkci energie.
V první řadě jsem se snažil využít sílu magnetu. Měl jsem myšlenku, že by magnet přitahoval kuličku a ta by se samozřejmě kutálela k tomuto magnetu. Zde jsem viděl možnost změny statické potencionální energie kuličky v kinetickou energii pomocí silného pernamentního magnetu. Nastal ovšem problém v tom, jak tento konečný děj, tím myslím ten pohyb kuličky k magnetu, změnit v nekonečnou cestu a mít tak stálý zdroj energie. Napadlo mě využít kruh jako klec pro kuličku, přesněji, umístit kuličku do kruhu s neferomagnetického materiálu a vně tohoto kruhu umístit pernamentní magnet a nechat kuličku snažit dokutálet se k magnetu. A s touto myšlenkou pracoval můj první pokus.
Pokus číslo jedna.
Sestrojil jsem přístroj pro tento pokus. Bylo to hliníkové zapletené kolo s převráceným ráfkem, které jsem pomocí dřevěných latěk a rychloupínáku připevnil k podstavě. Provedl jsem několik testů v několika vzdálenostech a s vícero kuličkama, ale výsledek byl více méně vždy stejný: kulička se pokaždé přilepila na stěnu kola v momentě, kdy byla v nejbližší možné poloze k magnetu, nebo když jsem magnet dával dál od kuličky. Kulička tak byla příliš daleko na to, aby jí magnetické pole magnetu udrželo a spadla, což bylo podobné jako když jsem umístil kuličku výše. To se kulička také vždy zřítila. Jak sami teď můžete vidět na obrázcích.
Tento test mi pochopitelně mnoho radosti nepřinesl, jelikož toto zařízení nefungovalo. Zda můžete vidět část výsledků mých testů a jejich výsledky.
(tabulka) Došel jsem k závěru, že tato teorie byla mylná, ovšem snaha vyvinutá k tomuto pokusu zbytečná nebyla. Díky tomuto pokusu jsem došel k myšlence, že do mého výzkumu musím zahrnout gravitaci a společně s magnetickou silou dosáhnout toho, co se mi v prvním pokusu nepovedlo. Domníval jsem se, že pokud bude síla magnetu, tedy síla táhnoucí kuličku kolmo ven rovna síle táhnoucí magnet k zemi, tedy síle gravitační dosáhnu toho, že kulička začne rotovat na místě a tím roztáčet celé kolo. V pozdějších fázích by to mohlo sloužit jako zdroj elektrické energie. Proto jsem začal hledat moment kdy si tyto dvě síly budou rovnat a to je můj druhý pokus.
Pokus číslo dvě
Tento pokus byl spíše matematický oříšek. Sílu magnetu jsem mohl měnit poměrně snadno a to sice upravou vzdálenosti magnetu od kuličky. Sílu gravitace jsem mohl měnit pouze hmotností kuliček a proto, že jsem měl k dispozici pouze dvě varianty kuliček, pomocí nich jsem se ani příliš nesnažil vzájemné působení gravitace a magnetické síly měnit. K tomuto pokusu jsem opět využil zapletené kolo s převrácenným ráfkem. Vypočtal jsem přídržnou sílu magnetu v několika vzdálenostech magnetu od kuličky a pak jsem vypočítal sílu kterou je přitahována kulička k zemi gravitací zjistil jsem v zhruba v jaké vzdálenosti bych měl magnet mít což bylo 23mm. Výpočet jsem bral s rezervami plus mínus 1cm abych měl jistotu, že jsem nechybil takže jsem testoval od 13 mm milimetr po milimetru až po 33 mm a zde můžete vidět opět tabulku s částí výsledků mých pokusů.
Poté jsem začal testovat. Testy jsem prováděl po desetinách milimetrů. Bohužel jsem nedosáhl takového výsledku jakého jsem chtěl jak jse můžete přesvědčit na tomto videu (video).
Výsledkem tohoto pokusu je pro mě to, že pokud dosáhnu rovnováhy sil, stane se pouze to, že kulička bude neustále stát na stejném místě, jak jsme ji umístili. Nepřitáhne se k hraně, ale ani nespadne, což je zároveň pro mne důkaz toho, že jsem našel moment rovnováhy těchto dvou sil a vyvrátil tím tuto myšlenku. Po této neosvědčenné teorii jsem dlouho neměl žádnou novou myšlenku, jak začít využívat možnou volnou energii. Přesto jsem se ale stále nechtěl vzdát doměnky, že pokud tato energie existuje, tak ji získém z magnetu a gravitace právě za pomocí kola a ocelové kuličky - chcete-li míče. Po dlouhém bádání mi došlo, že nikoli magnetická energie má být hlavní zdroj energie a gravitace pouze prostředek jak ji zpracovat, ale právě naopak. Takže princip byl asi takový, že silný pernamentní magnet umístěný mezi dvěma částmi kola přitahuje železnou kuličku. Magnet je umístěn tak, aby stahoval míč na jednu stránu od středu kola a tím udržuje kolo pernamentně nevyváženné. Spojení gravitace a magnetické síly pak způsobuje nevyváženost valení míče, které není kompenzováno stejně velkou protější silou. Míč je nucen rotovat a tato rotace pohání hlavní kolo pomocí valivé třecí síly. Tato myšlenka mě téměř okamžitě nadchla, protože když se nad tím člověk zamyslí, princip tohoto přístroje je vskutku reálný. Zde můžete na obrázu vidět, jak by vypadali ve výsledku síly působící na kuličku a zprovoznující tento přístroj.
Opět jsem začal jsm pracovat na přípravě pokusu, ovšem brzy mi došlo, že nejsem schopen sám vytvořit přístroj, který by splňoval požadavky pro tento test. Jelikož na výrobu takového zařízení bych potřeboval dva převrácenné ráfky, které nejdou vyrobit jinak než na zakázku, poté by zde bylo potřeba několik hliníkových komponent a svárů, což také není snadné a na závěr bych musel navrhnout a nechat vysoustružit speciální náboj, jelikož není možné využít žádný obyčejný. Takže beru tuto myšlenku za reálnou a kolo za funkční. Teď se samozřejmně můžeme přít, zda-li je tento přístroj opravdu reálně funkční . Já sám jsem dospěl po dlouhé řadě pokusů a přemýšlení k tomuto závěru.Nyní bych chtěl poukázat na možné využití tohoto kola a vlastně důvod proč jsem pracoval na výzkumu využití volné energie. Využití této myšlenky a tohoto zařízení v energetice, by znamenalo že bychom měli k dispozici snadno dostupný, levný, jednoduchý a neomezený zdroj energie. Podle mých výpočtů by jeden motor s poloměrem kola 20 metrů v průměru vyrobil 900 kWh čož je za rok 4 Gwh včetně všech ztrát. Což by znamenalo že kdyby tyto elektrárny zabíraly prostor o rozloze 12km3 tak by pokryli spotřebu elektřiny v ČR. Pro srovnání, tyto elektrárny by zabíraly zhrupa padobnou rozlohu jako sluneční elektrárny které však pokryjí pouze 2% spotřeby elektrické energie. No a to mluví samo za sebe.